Učební materíály ke kurzu Instruktor turistických jízdáren II.
Pedagogika, psychologie, hygiena, management sportu, teorie a didaktika sportu
Hygiena
= je věda zaměřená na vytváření a ochranu zdravých životních podmínek a k prevenci nemocí
„Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody.“(definice Světové zdravotní organizace)
Životní prostředí – ovzduší – znečišťující látky , záření
- voda – pitná voda
- půda
- vnitřní prostředí budov – fyzikální a chemické faktory
- hygiena sportovních zařízení
Životospráva – biorytmy – porušení biorytmů, spánek, životospráva
- negativní jevy životosprávy – kouření, alkohol, drogy
Osobní hygiena sportovce – udržení tělesné čistoty
- péče o oděv a obuv
- hygienická problematika sportu
- sexuální hygiena – přenosné choroby, antikoncepce
Hygiena výživy – strava – nárok na příjem energie
- základní složky výživy
- pitný režim
- kvalita potravin
- stravování – hygienické požadavky na pracovníky,při přípravě pokrmů,
na prostory, na potraviny
- infekce
- racionální výživa – chyby ve výživě, pyramida výživy, vegetariánské diety,
výživa sportovce, dětí
Epidemiologie a imunologie:- imunologie – původci infekčních chorob
- typy imunity
- epidemiologie – infekční nemoci, vznik a průběh nákazy, šíření nákazy, epidemiologická
opatření, očkování, způsob výskytu, nemoci kolektivní- cestovní medicína – doprava, problémy v cílovém místě, endemické nemoci, opatření
před cestou
Pedagogika= je obor, který pojednává o výchově člověka
Vývoj a výchova člověkaSocializace- Člověk se rodí jako naivní bezmocný organismus, který sice zraje, ale bez začlenění do dynamiky a struktury společenského prostředí by nedosáhl toho, co jej specifikuje- řeč, osvojení dovedností a návyků, pracovních činností a konvencí společenského života.
Toto ovlivňuje celá řada činitelů – genetická specifičnost
- proměnlivost prostředí
- proměnlivost výchovy
Člověk se vyvíjí jako osobnost a jako člen společenství.
Výchova- je záměrné působení na člověka tak, aby u něho vznikal aktivní vztah k světu (přírodě, společnosti a sobě samému)
Vzdělávání- je proces osvojování poznatků obsažených ve vědních oborech a také dovedností a návyků vhodných a nutných pro život člověka
Složky výchovy- rozumová
- pracovní
- estetická
- tělesná
- mravní
Věkové období- období mládí (0 – 20 let) – 6-11 let – obtíže v nervosvalové koordinaci
motivace bez problémů
zaměřit se na rozvoj obratnosti
vyhýbat se silovým a vytrvalostním cvičením
11–15 let – nerovnoměrné období s řadou potíží, neohrabanost,
únava
stabilizuje se funkce orgánů (plíce, srdce, CNS)
přepínání sil,přeceňování se, snaha napodobit
dospělé
- vzrůstá podíl logického myšlení
- citově nejsložitější období – výchovné zásahy
taktní, diskrétní, spravedlivé, vyvarovat se
nevšímavosti a malého porozumění, nepřiměřené
tvrdosti a veřejného vytýkání chyb
- nesmlouvaví, rezolutní, roste význam party
15-20 let - v tomto období dochází k plnému osvojení
sportovních dovedností
- biologická dospělost není v relaci se sociální
vyzrálostí
- náročné období z výchovného hlediska
- dospělost (20 –60 let)
- stáří ( 60 – a více let)
Výchova a sport:
- výchova – pravidla a normy chování, působení na vnitřní motivaci, postoje a zájem o sport
- vzdělávání – kvalitní osvojení sportovních dovedností a rozvoj nutných pohybových schopností, včetně vědomostí o pravidlech vybraného sportu
v Problém sportovní výchovy – podceňování systematické přípravy !!!
Výchovně vzdělávací proces ve sportu – trénink :
CÍL sportovní výchovy (SV) |
Sportovec objekt SV |
Trenér subjekt SV |
Prostředky SV |
Podmínky SV |
Motorické učení a osvojování sportovních dovedností :
- nejdůležitější pro sport je senzomotorické učení (senzorické – smyslový, motorický-pohybový)
- tj. učení se základním pohybovým a pracovním dovednostem a také tělovýchovně-sportovním dovednostem
- učení však zahrnuje složky – poznávací
- citovou
- snahovou
Druhy motorického učení:Typické znaky pro nacvičenou pohybovou dovednost
1) kvalita výsledků sportovní činnosti (absence chyb, správnost provedení)
2) rychlost provedení (včasnost, hbitost)
3) ekonomičnost pohybu (nízký energetický výdej)
4) způsob provedení pohybu (sportovní styl, technika)
Ve sportovní praxi existuje 5 druhů učení :- učení nápodobou – zraková analýza
- instrukční učení – slovní pokyny
- zpětovazební učení – princip pokusu a omylu
- problémové učení – samostatnost a tvořivost
- ideomotorické učení – přemýšlení a představa pohybu
Průběh osvojování sportovních dovedností
- ovlivňuje obtížnost úkolu, dokonalost zpětných vazeb, režim učení, transfer (přenos), individuální zvláštnosti učícího se jedince
Fáze motorického učení :1) seznámení – senzorické zpracování obsahu a struktury pohybu
- demonstrace pohybu
- slovní instrukce
- racionální zpracování
- působení na kinestetické vnímání
generalizace = sportovec neprovádí pouze ty pohyby, které dovednost vyžaduje, ale hlavní pohyb je provázen značným množstvím nežádoucích pohybů
2) zpevňování – tlumení nesprávných pohybových reakcí, generalizování pokusů – úspěch a
neúspěch
- retence – pamětní proces uchovávání naučené dovednosti
- zapomínání – způsobují dlouhé přestávky mezi opakováními
- diferenciace – proces v CNS, odlišení správného od nesprávného pohybu,
ten je soustředěně sledován,ale nese již znak koordinace
3) výcvik – upevnění sportovních reakcí (kvalita i kvantita)
- automatizace pohybů
- reminescence – při menším opakování lepší výsledek
- ideomotorické vlivy – o dovednostech přemýšlí i v době,kdy je neopakuje
4) tvořivá asociace (koordinace) – typická pro výkonnostní a vrcholový sport
Činnost a styl trenéra :Činnost je charakterizována těmito prvky – vlastnosti osobnosti
- všeobecné a odborné vzdělání
- zkušenost a sportovní minulost
- styl řídící práce (role informátora, důvěrníka,
ukázňovatele, referenta,vychovatele)
Činnost sportovců je určena- vlastnosti osobnosti
- mentální předpoklady
- fyzické a pohybové předpoklady
- sportovní zkušenost
- výkonnost sportovce a její „strop“
Program činnosti sportovce - tréninkový program
- diagnóza a kontrola tréninku
Prostředky zajišťující činnost – učení
- zásady
- metody
Podmínky činnosti – materiální
- organizační
- sociální
Typologie trenéra :1. a) autoritativní – uplatňuje svou vůli bez ohledu na mínění sportovce, je spíše uzavřený, často ironizuje, podceňuje své svěřence, někdy vyvolává konfliktní situace
b) sociální - dává sportovcům větší volnost, vede je k samostatnosti a zodpovědnosti, diskutuje, je spíše přítelem, avšak hůře se prosazuje než autoritativní typ
2. a) vědecko-systematický – teoreticky na výši, výklad je logický a metodicky promyšlený,
tvořivě konfrontuje teorii s praxí
b) empirický – vychází především z vlastních praktických zkušeností, podceňuje
teoretickou přípravu, v problémech se úspěšně orientuje
3. a) taktický- sportovce neustále řídí, je velmi dobře informován
b) emocionální – rozhodující je udržení dobré nálady, reguluje dobře nálady, opomíjí
racionální úvahu při riskování
c) psychologický – vychází z dokonalé analýzy sportovce, orientuje se dobře v náročných
situacích, schopný regulovat projevy sportovců, umí svěřence sugestivně motivovat
a stimulovat.
Žádná typologie však nemůže pokrýt osobnost v celé šíři jeho projevů.
Management ve sportu Sportovní management- podnikatelsky orientované chování
- řízení finanční politiky sportovních organizací, sponzoringu, trensféru, využití marketingových nástrojů v činnosti sportovních organizací atd.
Sportovní manager – na úrovni vedení sportovní činnosti (sportovní akce)
- úroveň řízení určitého spolku (členové VV apod.)
- v podnikatelském sektoru (sportovní zboží, placené služby)
Přehled okruhů činnosti sportovního managera :1. strategické plánování
2. organizování (postupy, metody, techniky)
3. výběr a rozmísťování lidí
4. vedení lidí
5. komunikace
6. marketing
7. sportovní reklama
8. sponzoring
9. znalost právních/ daňových/ spolkových aj. norem
10. věcné a formální náležitosti transféru
Aplikace managementu ve sportu : „Stačí nám peníze na naši činnost ?“Reklamní produkty – reklama na oblečení, výstroji
- reklama v prostorách
- reklama na technickém zařízení
Nabídkový list pro hlavního sponzora :
- uvádění titulu sponzora oficiálně s názvem klubu
- reklama na ústroji a výstroji
- uvedení inzerce – program, plakáty, vstupenky
- umístění reklam při soutěžích v dosahu TV kamer
- reklama umístěná na vozidlech, přepravnících
- firma sponzora na tiskových konferencích při TV přenosech
- pro sponzora k dispozici V.I.P. box
Nabídkový list pro dílčího sponzora :- 1 reklamní panel v dosahu TV kamer
- 2x reklamní tabule
- prezentace firmy jako sponzora- v rozhlase, na plakátech, vstupenkách
- uvedení inzerce v programu
Ocenění produktů :- ovlivňují provozní a mzdové náklady = nákladové položky- úroveň soutěží, výsledky, účast TV, jméno a tradice,kluby, image sportu = marketingové nástroje„Kdybych měl posledních pět dolarů, tak tři z nich věnuji na reklamu.“ (Henri Ford)
Jednání se sponzorem :Oslovení:„Jak naváži kontakt ?“
- přes kontaktní osobu, telefonní rozhovor, dopis, osobní rozhovor
- musí vycházet z informací o firmě sponzora / osobě, která povede jednání (postavení, zájmy aj.)
- promyslet způsob oslovení
Společné zájmy:„Je můj obchodní partner ten pravý ?“
- co mohu nabídnout a co od sponzora očekávám
Příprava schůzky:„Odstranil jsem všechna předvídatelná rizika ?“
- promyšlení základních otázek
- časové období sponzoringu, povinnosti sponzora a sponzorovaného, prezentace materiálů, argumentace pro motivaci sponzora, scénář průběhu jednání
Taktika jednání :„Je má taktika účelná ?“
-stanovení optimálního cíle, možné ústupky
Kontinuita pokračování sponzorského vztahu :„Udělal jsem vše pro pokračování sponzoringu ?“
- vždy záleží na plnění nabídky, serióznosti jednání a pozitivních zkušenostech
Psychologie
= věda, která se zabývá všemi jevy psychické povahy. Vysvětluje a hledá zákonitosti chování a prožívání lidí a také vzájemného působení psychiky a okolního prostředí (přírodního i lidského)
Cílem psychologie jako jedné z věd o člověku je tedy porozumět a předvídat lidské chování a prožívání.Psychika je souhrn všech procesů prožívání – vědomí sama sebe a nevědomá stránka.
Psychické jevy dělíme na :
- psychické vlastnosti – trvalé znaky a tendence v chování osobnosti
- psychické stavy – přechodné aktuální jevy a charakteristiky jedince (závisí většinou na momentální situaci)
- psychické procesy – „jak vnímáme,myslíme,cítíme“
- poznávací procesy (vjem, představa,myšlení – úsudek,pojem)
- emocionální procesy – citové prožívání
- procesy motivační (aktivizační činitelé)
- procesy paměťové a učení
- procesy integrační a regulační
Metody psychologie :
a) obecné (nespecifické) – pozorování , experiment
b) specifické:
1. subjektivní – sebepozorování (introspekce)
- rozhovor – poskytnout „zrcadlo“ problému
- dotazník – hromadné zkoumání osob
- posuzovací škály – určují stupeň jevu či vlastnost
2. objektivní – zjišťují „trvalá data“ – psychofyziologické (tep, bioproud,reakce kůže)
- rozbor výsledků činnosti(grafologie/„baumtest-strom“)
3. projektivní – „prohlížení myšlenek“
Psychologie osobnosti :- osobnost je individuální jednota všech biologických i psychických vlastností, motivů a požitků
- je vytvářena ve vztazích mezi lidmi
Struktura osobnosti – vzájemné působení člověka a okolí = interakceschopnosti |
temperament (emoce) |
motivace (vůle) |
postoje a hodnotová orientace |
charakter (vlastnosti) |
Prostředí prostředí
živé i neživé živé i neživé
Schopnosti a dovednosti :
- schopnosti jsou psychické vlastnosti a předpoklady, které umožňují člověku naučit se různé činnosti a vykonávat je
1. percepčně- motorické (percepce – vnímání, motorika – pohyb)
2. intelektové (rozumové) – IQ, pružné a pohotové řešení problémů, tvořivost (kreativita)- nacházet nová řešení
3. sociální – předpoklady pro přirozený, otevřený způsob jednání s lidmi a schopnost s nimi dobře vycházet a komunikovat
Temperament a konstituce :Temperamentem obvykle označujeme stálejší vlastnosti, které určují jakým způsobem člověk projevuje své prožívání a chování zejména v citové oblasti
V typologii člověka je spojována stavba těla s temperamentem –Kretschmerova typologie:
1. astenik – vytáhlá postava, úzká ramena, schizoidní, dlouhé končetiny,hubený,subtilní
- povaha- „schizothym“ – složitá, uzavřená, jsou vážní, podivíni, jemnocitní,
ironici
2. pyknik – podsaditý až obézní, krátký krk, velké břicho, krátké končetiny, měkký obličej
- povaha „cyklothym“ – buď vesele živý(společenský, požitkář)
nebo depresivní(náladový, těžkopádný, zádumčivý)
3. atletik – široká ramena, silné svaly, hrubá a kostnatá lebka
- povaha „viskózní“ – klidný, pomalejší, prosté myšlení, málo citlivý, někdy
výbuch zuřivosti
Existují i další typologie – např. podle Eysenca :
LABILNÍ |
INTROVERT |
STABILNÍ |
- pomocí emocí vyjadřujeme své citové prožívání a nálady
- bývají cílem našeho chování – „city jako motiv“
Motivace :- je to síla, která vzbuzuje činnost zaměřenou na dosažení určitého cílového stavu
- vysvětluje směr a zaměření našeho snažení
- motiv je prožitek vedoucí k činu
Motivace – potřeby – prožitek potřeby, potřeba seberealizace a poznání nového
- vnitřní a vnější motivace: vnitřní- vychází zevnitř člověka (on sám chce realizovat
své potřeby a vlohy), vnější – vychází především z působení okolí (oni chtějí),
systém odměn a trestů
síla motivace = očekávaný osobní ziskvynaložené úsilí a vklad
„Nikdy nezačínejte motivovat sportovce penězi. Potom už je nebudete moci motivovat jinak.“
Konflikt, frustrace, stres :Konflikt – boj motivů a rozhodnutí
Stres – zátěž organismu, který na tlak okolí reaguje úzkostí, napětím nebo obranou
Frustrace – překážka nebo zablokování cesty k uspokojení nějaké potřeby (jeden z typů
stresových situací)
„člověk pod tlakem dělá chyby“Stresové reakce a negativní prožitky často ovlivňují sportovní výkon !!!Vůle
- regulační síla, která udržuje motivaci v žádoucím směru a potlačuje rušivé motivy
- je to schopnost převedení záměru v akci
Postoje a hodnotové orientace :- tendence chovat se a hodnotit věci na základě předchozích zkušeností a získaných názorů
Vlastnosti osobnosti a charakter:- ve stejné situaci se různí lidé chovají zcela odlišně (určité typové „rysy“)
- sklony nebo tendence chovat se charakteristickým způsobem
Sociální psychologie :- zkoumá vlastnosti skupinových jevů a působení člověka v sociálním prostředí
- zabývá se především mezilidskými vztahy, chováním, komunikací,skupinovými jevy a působením jedince a sociálního prostředí
- používá své specifické metody : sociometrie, anketa, posuzování škály skupinové interakce, experimentální hry
Sociální percepce = sociální vnímání - chyby při posuzování druhých :
Haló efekt – dle prvního dojmu
Skrytá teorie osobnosti – „ten člověk s brýlemi bude intelektuál“
Efekt shovívavosti – u sebe sama klady hodnotíme výš a zápory umenšujeme – pokud je nám někdo podobný , podvědomě toto uplatňujeme i u něj (jsme shovívavější vůči jeho prohřeškům)
Sebeprojekce – tendence „promítat“ své představy do jednání jiných (já bych té šance využil – tak oni asi taky), „podle sebe soudím tebe“
Posuzovací stereotypy – přisuzování vlastností „předem“, aniž bychom je poznaly („předsudky“)
!!Nevynášet ukvapené soudy – nechat osobu vícekrát se projevit – je to prozíravější !!Komunikace := sdělování a přijímání určitých informací
- neverbální – „beze slov“ , pomocí gest a mimiky – „řeč těla“
- verbální – slovní dorozumívání
- komunikační hry – požívání naučených stereotypů (rituály –pozdrav,…) – usnadňují komunikaci
pozor: nevhodné jsou tzv.“koutové hry“- chceme „zahnat do kouta“ – např. „Ano, ale ….“
(udělal bych to, ale- kvůli něčemu to nejde………)
„Nikdy nebuďte tak zaneprázdněni, abyste nemohli vyslechnout své svěřence!!!!!!!“Role a status :Role = chování, které v určitém prostředí a situaci od jedince očekáváme
Status = znamená postavení ve skupině
- vůdcovská role (situační vůdce apod.(
- role „zlatého muže“(role nasměrovaná ven, mimo skupinu)
- role „obětního beránka“ (svaluje se na něj vina)
- role „černé ovce“ (ve skupině jsou k němu negativní vazby, dělá ostudu)
- role „baviče“ či „kašpárka“ (baví členy skupiny na úkor sebe i jiných)
- role „důvěrníka“ (všichni se mu mohou svěřit, „vrba“)
Filosofie trenéra a způsoby vedení :- každý má svou vlastní teorii
- filosofie „krotitelů šelem“ (metoda cukru a biče, svěřenci jsou nástrojem a mají mu pomoci v jeho egoistické kariéře)
- filosofie „svěřenec na prvním místě“ (nechce výsledek za každou cenu)
Typologie způsobu vedení :
1. autokratické vedení – jde mu o udržení moci, druhé neuznává, nebere ohled na mínění druhých, nediskutuje ---- spontánní aktivita svěřenců mizí
2. demokratické vedení – vzájemné respektování názorů, je otevřen diskusi----svěřenci jsou přirozeně aktivní
3. liberální vedení – dává tolik volnosti, kolik je možno, výkonnost bývá většinou nízká(záleží na vyzrálosti osobnosti svěřence)
4. situační vedení – uplatňuje se při specifických problémech, které vyžadují speciální znalosti („veď mne“)
Psychologická diagnostika a výběr talentů :- zjišťování důležitých vlastností osobnosti (schopnosti, temperament, postoje,motivace,….)
- stanovit si výběrové faktory
Psychologické působení na sportovce :Regulace aktuálních psychických stavů
- předstartovní stavy
- soutěžní stavy
- posoutěžní stavy
Navození optimální aktivace :
- autoregulace (naučit se uvolnění svalů, psychická relaxace – aktivace a pozitivní emoce – „těším se na sportovní výkon“, dechová cvičení, účinky jogínských cviků, vizualizace – představit si daný pohyb,…, masáže- významný psychologický účinek)
Psychologie vedení sportovce :(jak pomáhat sportovci)
- přímá osobní intervence
- poskytnutí informací k lepšímu rozhodování
- poskytnutí rady
- důvěrnictví a povzbuzování
- přesvědčování
Psychologická příprava a vedení před / při / po výkonu :- vést k tomu, aby se vyrovnali s prostředím
- nepodceňovat organizační stránku soutěží (dobrá příprava a organizace má zásadní význam)
- rozhovor před výkonem (dobrý trenér nejen hovoří, ale i naslouchá)
- ujasnění cílů
- strategie a taktika
- motivace a regulace („nedávejte sami odměnu sportovci – to je starost managera, sponzora apod.“)
- respektujte lidskou pověrčivost
- zahřátí organizmu „rozcvičení“
- informace stručné, jasné, jednoznačné
- pokyny pozitivní
- mluvit klidně a věcně
- aktivně pozorovat a chladně rozhodovat
- „Nikdy neplakat nad rozlitým mlékem“ –zaměřit se na budoucnost
- uspěje-li sportovec, dejte najevo, že je to především jeho zásluha
- při neúspěchu – stručný věcný rozbor udělat později(jindy), včetně poučení z chyb,…………, a „zítra zase slunce vyjde…“
Teorie a didaktika sportu
Sport je jednou z forem tělesné kultury, související s všestranně harmonicky rozvinutým člověkem.
Pojem sport je odvozen z latinského „se desportare“ a později starofrancouzského „se désporter“ , což lze nahradit slovy bavit se, trávit příjemně volný čas, rozptylovat se.
Sportem se původně označovala jakákoliv zábavná činnost, jejímž smyslem bylo příjemné vyplnění volného času po práci.
Ve středověku se v Anglii termínem sport označovaly nejrůznější zábavy vyšších společenských vrstev – lovecké štvanice, koňské dostihy a nejrůznější hry s míčem uvnitř prostor nebo pod širým nebem.
Jádrem sportu dnes je vlastní sportovní činnost – řešení úkolů daných pravidly, produkování hodnot významných pro člověka, snaha po dosažení nejvyššího výkonu,….. .
Herní podstata sportu :- hra patří mezi základní projevy života člověka
- teorie hry – hra je projevem vrozených instinktů, pudů a rozvoje vlastní všem živým bytostem – hra je motivem
- hra jako společenský kontext …..
- hra jako model života
- podobnost sportu – hry a práce
Nejrůznější teorie odhalující aspekty hry a význam hry pro člověka a moderní společnost.
Společné znaky hry a sportu:- motivace
- dobrovolnost
- prostorové a časové vymezení
- pravidla a řády
- otevřenost výsledku
Specifické znaky sportu :- soutěživost
- tělesná výkonnost
- vyšší kvalita hry
Vznik a rozvoj sportu :- vznik sortu je z historického pohledu vysvětlován různě
- některé teorie považují sport za všechna tělesná cvičení a soutěže prováděné před mnoha tisíci lety v Číně, Egyptě, Starém Řecku a Římě.
- většina autorů však přiznává, že sport měl dnešní podobu až na přelomu 18. a 19. století , kolébkou sportu je označována Anglie
- tělesná cvičení a hry tradičně pěstované byly životní nutností – činnosti byly základem vojenských řemesel (jízda na koni, souboje na koních, šerm, …)
- další formování sportovních činností
- sport jako společenská instituce – podíl klubů, vznik pravidel a řádů, systém závodů a soutěží, sport jako situace (soutěže, jednání funkcionářů), formování sportovních činností (diferenciace disciplín)
Sport a organizace společnosti :
- oblast sportu stejně jako stejně jako celá oblast výchovy, tedy i tělesná kultura je ovlivňováním nejrůznějšími faktory – vědou (filosofie, biologie, pedagogika, antropologie, lékařství, sociologie atd.)
- objektivními formami života společnosti (potřeby a zájmy společnosti)
Novodobý oplympismus:
- vychází z antických tradic, sledující využití sportu jako prostředku výchovy k humanismu a internacionalismu
- patří k nejrozšířenějším hnutím v mezinárodním světě
- vznik Starořeckých OH 776 př.n.l.( v Olympii na poloostrově Peloponés ) a od tohoto roku se datuje pravidelné konání v čtyřletých obdobích (olympiádách)
Didaktická technika:- přispívá k rozvoji (učení dovedností, obratnosti, chápání apod.) a zefektivnění, zintenzivnění
- jsou to materiální výukové prostředky (které umožňují realizaci pomůcek, organizačních forem, metod a způsobu práce
- didaktická technika – výukové prostředky :Učivo cíle obsah |
prostředky |
Nemateriální ( metody, organizační formy apod.) |
Materiální |
Pomůcky (bezprostřední vztah k danému učivu) |
Didaktická technika (umožňuje realizaci pomůcek, metod, forem,…) |
Ostatní materiální prostředky (budovy, nábytek, sportovní potřeby,…) |
- rozdělení didaktické techniky :
1. zobrazovací plochy – tabule, obrazy, fotografie, projekční plochy,….
2. promítací zařízení- dynamické (filmové projektory)
- statické (diaprojektory,…)
3. zařízení pro tvorbu statických a dynamických záznamů (fotoaparáty, film.kamery)
4. zařízení pro záznam a reprodukci zvuku
5. videotechnika
6. zařízení pro realizaci programované a automatizované výuky (trenažery,..)
7. pomocná zařízení (výpočetní technika,….)
