Homepage cz de en

Verneřice

Bývalé městečko, dnes město, rozkládající se při Bobřím potoku, 8 km jižně od Benešova nad Ploučnicí, nejjižnější obec děčínského okresu. Obec je vysoko položená (493 m n.m.). Verneřice vznikly jako lesní lánová ves patrně ve 2. polovině 13. století. Jejich původní majetková příslušnost je ovšem nejasná, zřejmě náležely k panství šarfenštejnskému či děčínskému, ve druhé polovině 14. století ves náležela ke šlechtickému majetku s centrem v Drahobuzi. Velká trhová ves s farním kostelem sv. Anny je doložená písemně od r. 1384, od r. 1497 jako městečko. V roce 1522 udělil císař Maxmilián II. Verneřicím městský znak a pečeť, Verneřice se stávají městem.

Nejvýznamnějším urbanistickým celkem je Mírové náměstí s částečně dochovalou empírovou zástavbou, dnes značně poškozenou. U řady historických domů na náměstí bývalo podloubí, v průběhu 20. století však zanikla. (Jediné podloubí na náměstí se zachovalo pro změnu bez domu, ke kterému patřilo.)

Na faře prý býval Škrétův obraz sv. Rodiny. Mezi domy č. 139 a 140 stával žlab, ve kterém se podle pověsti skrýval v r. 1639 před pronásledujícími Švédy vévoda František Vojtěch Sasko-Lauenburský.

Severovýchodně od města se nachází nízký kopec Boží vrch, na kterém stával poutní kostelík. Zástavba včetně poutního místa zanikla v 2. pol. 20. stol.

Rozvoj města souvisel s rozvojem cechovních řemesel a později domácího průmyslu (textil, obuvnictví). Byla zde založena první bavlněná přádelna v Čechách v r. 1707. Roku 1770 tu proslulý podnikatel J. J. Leitenberger založil jednu z prvních manufaktur na potiskování kartounových tkanin v r. 1797 pak přádelnu. Na přelomu 18. a 19. století byl právě sem dovezen první parní stroj a Verneřice tak na nějaký čas stanuly na špici technického vývoje v zemi. V 19. stol. zde již bylo několik přádelen a strojírna. V okolí byla provozována těžba hnědého uhlí v drobných nalezištích s nízkou kvalitou uhlí. Systematickému vyhledávání uhlí často předcházely jeho náhodné nálezy při stavbách domů, hloubení studní a podobně. Uhlí se dobývalo na celém Benešovsku. J eště r. 1857 bylo v provozu 12 malých dolů u blízké Příbrami.

Začátkem 20. století nastává úpadek průmyslu a do popředí se dostává zemědělství. V letech 1889 – 1890 byla postavena trať Velké Březno – Verneřice s odbočkou Lovečkovice – Úštěk jako soukromá místní dráha. Provoz na hlavní trase do Verneřic byl zahájen dne 18. 8.1890 k příležitosti 60. narozenin císaře Františka Josefa I.

Trať byla stavěna velmi úsporně, její těleso kopíruje terén, nenachází se na ní velké mostní stavby nebo tunely, místy dosahoval značných spádů (40 promile) – stanice Velké Březno leží v nadmořské výšce 149 m, nejvyšší bod trati u zastávky Mukařov pak ve výšce 576 m. Dráha však měla hlavní příjem z dopravy nákladů, kterou obsluhovala zejména verneřickou průmyslovou oblast. Postupem doby však vzrůstal význam dopravy rekreační.

Po roce 1945 je celá spádová oblast postižena odsunem původního německého obyvatelstva s likvidací místního průmyslu. Provoz železnice se stal nerentabilní a byl definitivně ukončen 27. května 1978. Pozůstatkem jsou dnes už jen terénní úpravy, kolejiště a část budov zanikla.

Historicky zajímavé stavby:

• Původně gotický farní kostel sv. Anny na náměstí z 2. pol. 14. stol. byl přestavěn kolem r. 1565, vyhořel spolu s městem v l. 1709 a 1774, poté obnoven barokně a upraven rokokově. Kostel má hranolovou věž a cibulovitou báň; presbytář je sklenut hvězdicově a paprsčitě, trojlodí kryto novými dřevěnými stropy (restaurováno r. 1973); ze zbořených kostelů ve Valkeřicích a Merbolticích sem byly přeneseny barokní sochy světců a obraz sv. Kateřiny od K. V. Tietzeho z r. 1722, hlavní oltář je pseudobarokní, boční pseudorokokové.

• Na náměstí kašna s barokní sochou sv. Floriána a dórským sloupořadím z 1. pol.19 stol.

• Barokní kamenný mostek, technická památka.

• Textilní výrobu připomíná manufakturní tkalcovna a kartounka, adaptovaná z barvírny v r. 1770. V 19. stol. zde bylo zaměstnáno přes 4 000 dělníků. Objekt s klasicistním průčelím z pol. 19. stol., stojí na jižním okraji města, dnes slouží jiným účelům.

• Městské empírové domy z počátku 19 stol. na náměstí.

• Původní fara vyhořela v r. 1774, poté byla obnovena.

• Západně od Verneřic stával na Božím vrchu poutní kostel Nejsvětější Trojice. Postaven byl v letech 1732 – 1733, zbořen komunisty v 70. letech 20. stol.

Rychnov (570 m n.m)

Horská ves na severním svahu Stráže (626 m n.m., výhledy), 2,5 km severovýchodně od Bukové hory. Ves poprvé zmiňovaná r. 1352 spolu s kostelem; územím procházela významná zemská stezka. Severně od obce údajně stával přemyslovský královský dvorec. Kostel byl přestavěn r. 1713 barokně; stával na návrší (609 m n.m.) nad vsí, v r. 1975 byl komunisty zbořen. Bývalá fara, dnes penzion, pochází z r. 1787, s mansardovou střechou. Několik roubených patrových lidových staveb slouží dnes převážně jako rekreační chalupy.

Rytířov (470 m n.m)

Ves na severním úpatí Bukové hory, až do roku 1543 zvaná Libeč. V obci se nachází kaple z roku 1813; na návsi pak dvě kamenné kašny. Historické objekty lidové architektury, slouží dnes převážně k rekreaci. Rytířov je navržen k vyhlášení za památkovou zónu.

Příbram (553 m n.m)

Horská ves na východním úpatí Bukové hory. První zmínky o vsi pochází již z r. 1421. V 19. stol. místo největší těžby hnědého uhlí ve východní části Českého středohoří. Nachází se zde barokní mariánský sloup s reliéfy z r. 1708, železný kříž na kamenném podstavci z 19. stol. a další křížky či jejich pozůstatky.

Loučky (446 m n.m)

Víska na horním toku Bobřího potoka, bez významnějších historických staveb. První zmínky o vsi pochází již z r. 1543. Na území se nachází objekty lidové architektury, kaplička a tři kříže.

Čáslav (544 m n.m)

Ves 2 km západně od Verneřic pod svahy Matrelíku, s výhledy na vrch Kohout a do údolí Bobřího potoka. První zmínky o vsi pochází již z r. 1057, kdy tudy procházela významná stezka spojující Prahu a Sasko.

Ve vsi stávala kaple se zvonicí, zachoval se kříž z r. 1869. Západně od vsi se nachází tzv. Loupežnická jeskyně, ve skutečnosti vchod do uhelné štoly, opuštěné již před r. 1900. V našem katastru se nacházely další sídla, která v 2. pol. 20. století zanikla: Malé Stínky Stávaly jižně od Rytířova na dohled od Rychnova. Sídlo bylo opuštěno a zaniklo, zachovala se pouze kaplička, viditelná od silnice. Velké Stínky Zaniklá obec jihovýchodně od Bukové hory, dnes bez staveb, dostupná pouze pěšky po turistické značce. Humboldtova vyhlídka – Buková hora (v k.ú. Velké Stínky)

Buková hora (683 m n. m.) je čedičová dominanta Verneřického středohoří. Na svazích se nachází bukový porost a vzácná květena. Na vrcholku stojí po požáru obnovená věž televizního vysílače pro severní Čechy, viditelná z dalekého okolí. Původní stavba z r. 1961 musela být po požáru stržena a znovu postavena.

Na plochém otevřeném vrcholu Bukové hory je Humboldtova vyhlídka na vrcholky Českého středohoří. Na jihovýchodním svahu je asi 8 m hluboká trhlina v čediči, kde se i v létě udržuje firn a led.

Roku 1879 byl na Bukové hoře zbudován rozhledový pavilón.

Z vrcholové plošiny jsou rozhledy: severovýchod: Lužické hory, Studenec, Klíč východ: Ještěd jihovýchod: Ronov, Vlhošť, Praha jih: Sedlo, Kalich, České středohoří, Říp jihozápad: Varhošť, Milešovka západ: údolí Labe, Ústí n.L.; Krušné hory

severozápad: Děčínské stěny

Víťova vyhlídka (obec Lovečkovice, jižně od Verneřic)

Rozhledna ve výšce 616 m n. m., nad obcí Čáslav