Vilémov
Obec vznikla snad ve 13. století, při kolonizaci zdejšího území za Berků z Dubé. Údajně byl Vilémov už v roce 1332 dán purkrabím Ottou z Donína se souhlasem české koruny v léno míšeňskému biskupovi Jindřichovi. Tehdy se měl jmenovat Wolframsdorf. Nejstarší doložený záznam o obci se vztahuje k roku 1410, kdy došlo k rozdělení berkovského panství mezi pět synů starého pana Hynka. Vilémov dostal Hynek III. mladší, sídlem na nedalekém Hohnsteinu v Sasku. Další zmínka o obci se nachází ve smlouvě o směně statků uzavřené
7. dubna 1451 v Neustadtu mezi Albrechtem Berkou z Dubé a saským kurfiřtem Bedřichem Mírným. Od roku 1566 náležel Vilémov k panství Lipová, které o 100 let později získala Marie Markéta , hraběnka z Trautsonu, provdaná za říšského hraběte Jana Jiřího Jáchyma Slavatu z Chlumu a Košumberka.
Z četných majitelů Lipovského panství se do historie obce nejvýrazněji zapsal hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt, který v letech 1728 – 1731 nechal v obci postavit kostelík s rodovou hrobkou. Je v ní pochováno osm členů rodu i on sám.
Od severozápadních po severovýchodní Čechy se už od 14. století táhl pás oblastí, v nichž se postupně rozvíjela textilní výroba. Surovinou pro ni byl až do skončení napoleonských válek především len, který se dal pěstovat i v méně úrodných podhorských oblastech. Příznivé podmínky k tomu byly také na Šluknovsku, které nakonec proslulo výrobou nejjemnějšího tzv. švýcarského plátna“. Plátenický cech vznikl na Šluknovsku kolem roku 1500. Bělidla lněné příze měla být ve Vilémově už v roce 1635. První bělidlo pláten zde založil roku 1720 Georg Pietschmann, po něm Josef Richter a Christoph Petters. V roce 1810 založili Jakob a Franz Pettersové vedle bělidla ještě úpravnu plátna – mandlovnu. Toto bělidlo bylo jediné v provozu ještě roku 1892, ostatní do té doby zanikla.
Koncem 18. století se struktura textilní výroby v celém výběžku začala měnit. Namísto lnu nastoupila bavlna. Přádelna bavlny, jejíž třípatrová tovární budova ještě nedávno stála, byla postavena také ve Vilémově – Dolině. Patřila firmě Franz Xaver Richter. Doprovodu byla uvedena v roce 1860 a pracovalo se v ni asi 100 let.
Dostatek pracovních příležitostí v obci vedl v letech 1845 až 1890 skoro ke zdvojnásobení počtu obyvatel, v roce 1890 145 domů a 1121 obyvatel.
Bavlnářská výroba se postupně soustřeďovala hlavně do východní části výběžku, zatímco v západní se rozvinula výroba stuh, prýmků, umělých květin, drobného kovového zboží, knoflíků, dýmek a nožířského zboží.
Za zakladatele stuhařské výroby na Lipovském panství je považován Nikolaje Rämisch z Lipové, který se s ní měl seznámit ve Švýcarsku. Jisté je, že se tu rozšířila výroba tzv. „Barmenských stuh a prýmků“, původem z okolí měst Barmen a Elberfeld v severním Německu. Ve Vilémově založil první stuhárnu v roce 1840 Josef Richter. Stála na místě dnešní barevny firmy STAP a.s. Další založili Jakob Petters a Josef Kumpf v roce 1902.
Kromě dvou tuháren bylo v obci kolem roku 1940 přes 40 řemeslnických a obchodních živností, továrna na drobné kovové zboží, na výrobu lepenky a také pět výrobců umělých květin, pro které pracovaly desítky žen podomácku.
Historická data
1634 – obec vypleněna švédskými vojáky
1646 – objevení „léčivého pramene“
1680 – Vilémovští sedláci spolu se svým rychtářem Hillem a jeho dvěma konšely se zúčastnili velkého selského povstání, které zjara tohoto roku vypuklo na několika panstvích v severních Čechách a přeneslo se i na panství lipovské. Povstání bylo vojensky potlačeno a tři hlavní vůdcové – Hans Englemann, Hans Rösler a Christoph Pohl byli odsouzeni k smrti.
Popraveni však byli jen první dva, Pohl byl po dvou měsících věznění propuštěn
1713 – Nad „léčivým pramenem postavena výklenková kaple s reliéfem Piety a nápisem
„Bitt Gott für uns Maria rein, so wird der Bronn zur Gesundheit sein“ (Pros za nás, Marie neposkvrněná, pramen pak zdraví dá)
1720 – Georg Pietschmann založil v obci první bělidlo pláten
1728 – zahájena stavba kostela, která byla dokončena v roce 1731
1733 – Christoph Zimmer s pomocí vrchnosti postavil vedle „léčivého pramene“ dům a zřídil v něm jednotřídní školu. Sám se v ní stal prvním učitelem
1744 – pod kostelem postaven kamenný most a zřízeno rovněž kamenné schodiště ke kostelu
1779 – 20. září projel obcí císař Josef II. Přijel z Poustevny, přátelsky pohovořil s lidmi, převzal od nich prosby a žádosti a kolem kostelíka pokračoval v cestě do Mikulášovi.
1836 – postavena nová škols čp. 76, do roku 1891 byla jednotřídní
1844 – vedle kostela, na místě někdejší poustevny, založen hřbitov
1864 – od 1. května zahájena činnost poštovního úřadu
1875 – v obci postaveno pouliční osvětlení
1884 – v prosinci tohoto roku dokončena stavba železniční trati ze Šluknova do Dolních Mikulášovi
1889 – od 1. září vstoupilo 148 žáků poprvé do své nové trojtřídní školy, která slouží dodnes
1889 – do obce byla zavedena elektřina
1891 – do poštovního úřadu byl instalován telegraf
1903 – v polovině června byla zahájena stavba železniční tratě Dolní Mikulášovice – Dolní poustevna - její součástí byl Vilémovský železniční most, dlouhý 190m, se 4 žulovými pilíři vysokými 12m a 29m a největší výškou traťového svršku 34 m.
